Copa Mundial 2006

30. března 2006 v 23:22 | Tonci |  Sport
Za dva měsíce a nějakých pár dní navrch začíná největší fotbalový svátek, jaký kdy tahle planeta poznala. Tak se na to pojďme trochu mrknout.
Mistrovství Světa. Fotbal. Medaile. Pohár. Góly. Fauly. Vyloučení. Prostý výrazy sportovní terminologie, kterými pohrdá nejeden intelektuál, nejedna žena nad nimi otáčí oči v sloup a odpůrci jakýhokoliv sportovního vyžití dělají, že je nevidí a neslyší. Až do chvíle, kdy daný čtyřletý cyklus doběhne ke svému konci, na němž je startovní čára další honby za světovým primátem. V tu chvíli již není úniku. Fenomén jménem Fotbal vás dostihne všude. Je nesmlouvavý. Bude na vás shlížet z billboardů očima dokonale oholeného Davida Beckhama, který vás bude přesvědčovat o tom, že jen strojek, který má tolik břitů, co on na těle tetování (čímž je pro muže samozřejmě to nejlepší), může dovést do finále i vás (fakt je ten, že Angličani stejně vypadnou na penalty...těžko věřit, že by zrovna letošek měl být tím rokem, kdy fotbalový Pánbůh daruje Albionu jeho příděl jednoho titulu na jedno století). Stejně tak budete zavaleni reklamou a propagačními spoty z rádií, novin, časopisů a samozřejmě z televize. Víc než kdykoliv jindy na vás budou mávat a mrkat fotbalové superstar.
Tak dost, o popularitě fotbalu, jeho globalizaci a podobných tématech se toho napsalo přehršel. Spíš jsem si s lehkou nostalgií vzpomenul na okamžik, kdy tahle fotbalová horečka poprvé pohltila i mě...
A vzpomínám si na to dost přesně. Léto 1990. Ano - to léto, co je po postupu našich dnes tolik skloňované. Tohle léto totiž bylo na 16 let tím posledním, kdy jsme měli možnost sledovat naší reprezentaci mezi světovou elitou. V kontextu dnešních dní to vyznívá až kýčovitě, ale je to tak - italské mistrovství pro mě bylo mým prvním opravdu silným fotbalovým zážikem. Tehdy se mě fotbal poprvé dotknul, objal mě a už mě nikdy nepustil.
Stejskal - Kadlec - Kocián, Chovanec, Straka - Bílek, Hašek, Kubík, Moravčík - Skuhravý, Griga. Takhle nějak vypadala základní jedenáctka. Náhradníci - Mikloško, třetí gólman byl z Plastiky Nitra...jak se jen jmenoval...nějak od P, Němeček, Fieber z Dunajské Stredy, Němec, Knoflíček, .... a kdo dál? Náhradníky si už nějak nepamatuju :-) A co si teda ještě ze svých čerstvých 7 let věku pamatuju? 5:1 proti USA - tehdy absolutní outsider neměl šanci, Skuhravý 2 góly, Bílek zkusil Panenkovskou penaltu, ale nevyšla mu. Rakousko 1:0 - teď už Bílek z penalty nezaváhal. Prohra 0:2 s Itálií - nepamatuju si nic, prohry neexistují. 4:1 v osmifinále s Kostarikou - Skuhravého hattrick, Kubíkův nádherný přímý kop a já sám doma v obýváku. Prohra 0:1 ve čtvrtfinále s Německem - Klinsmanův přifilmovaný pád (i tak jsem ale ještě dlouho potom neměl rád chovance se Strakou, mezi kterýma tenkrát Klinsman upadl), nesmyslná červená karta pro Moravčíka a parádní hra našich.
Ale nebyl to jen český tým, který mi zůstal v paměti. Byl to i ošklivý Guido Buchwald a s ním i celý německý tým, kterýmu jsem tenkrát fandil (vyjma Guida), protože tři jeho hráči - Matthaus, Klinsman a Brehme hráli za můj oblíbený Inter Milán. Naproti tomu jsem moc nepřál Holanďanům - ovšemže díky Van Bastenovi, Rijkaardovi a Gullitovi, kteří nastupovali v konkurenčním AC (nutno dodat, že časem se mé sympatie diametrálně změnily). Byl to i božský Diego Armando Maradona, jehož jsem nesnášel, Brehmeho finálová penalta, kterou jsem potom dlouhou dobu úspěšně kopíroval - po pravý ruce brankáře, po zemi a přesně za tyč. Peter Schilton v bráně Anglie a Gazza Gascoine ve středu zálohy. Kamerunec Omam Byick visící v neskutečné výšce nad obráncem Argentiny, skórující vítězný gól v zahajujícím utkání mistrovství. A taky jeho spoluhráč Roger Milla - tančící u rohového praporku. René Higuita - "El Loco" z Kolumbie. Zrovna jeho obral v polovině hřiště Milla o míč a vyřadil tak jihoameričany ze hry. Bylo by toho asi ještě dost, co by se mi vybavilo...
Právě díky všem těmhle drobným sekvencím, které se mi přehrávají v hlavě, vzhlížím k Mistrovství Světa vždy s velkým očekáváním. A k tomu letošnímu ještě nesrovnatelně víc. Důvod je prostý. Nejenže konečně uvidím v akci i naše reprezentanty, ale bude-li mi přát štěstí (a především náš fotbalový svaz), uvidím je naživo přímo v dějišti. A těším se nejen kvůli hře, ale především kvůli festivalu, jakým šampionát vždy bývá. A nepochybně bude i letos...
Takže, jak to uzavřít? Užijte si to, já se o to taky pokusím :-)
Btw. ještě jsem si vzpomněl - ten třetí brankář naší repre se jmenoval Peter Palúch... :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama